Plážová móda u Egejského moře

By  |  0 Comments

Jeden neví, jestli napsat „po“ nebo „před“ covidové léto. Sezona dovolených vrcholí a Vy listujete časopisem, kde se dozvídáte, jaké svršky nesmí chybět v kufru na tu příští dovolenou. Módnost sice proti minulosti ustoupila do pozadí, ale přesto je v tuto dobu vždy mediálním, a především komerčním tématem. Procestovali jsme letos na přelomu června a července oblasti, kde příliš mnoho českých registračních značek k vidění nebylo, přestože se jedná o tradiční a vyhlášené turistické destinace. Jde o 4 země východního Balkánu s řeckou severní částí Egejského moře, coby rekreačním epicentrem. Jak se zde podařilo paní Módě otřepat po dvou letech represí? Jak je to se zmiňovanou módností u plavek a plážového ošacení v tomto koutě Evropy?
A hned na úvod si řekněme: žádná sláva to není! Důvodů se sešlo povícero – na straně jedné je faktem, že veřejné, městské nebo přírodní pláže byly bez turistů z Německa a jiných bohatých evropských zemí. Proč? Protože se svého času řecké finanční krize, nejen v očích Řeků, zdiskreditovaly a v současnosti tak raději zůstávají ukryti v hotelových resortech nebo uzavřených autokempech. Volně přístupné pláže jsou tak doménou turistů především z okolních zemí, přijíždějících vlastními auty a ubytovaných v apartmánech nebo hotelech dále od moře. Fakt druhý: tato kategorie turistů, které, kromě místních Řeků, dominují Bulhaři, Rumuni, Srbové, Makedonci a méně pak hosté z Turecka nebo Moldávie, málokdy předvádí v plážových barech nápadité plavkové kreace nebo vysoce tvořivou plážovou módu.   
Módní, materiálově i vypracováním kvalitně ušité plavky nebo parea, tak můžeme sem tam vidět na o sebe pečujících dámách přijíždějících za sluncem z větších měst jako jsou Soluň, Bělehrad, Sofie nebo Bukurešť.
Třetím důvodem, který nám neumožňuje, co se plavek týče, zařadit tuto krásnou lokalitu mezi módně ikonické oblasti, je skutečnost, že zdejší společnost není tak dalece otevřena módě atraktivních bikin a jiných odvážných střihových řešení.   
Koneckonců, a to je důvod čtvrtý, těmto střihům zde chybí i klientela – balkánské plnější postavy nejen žen, ale i mužů, přejí spíše usedlejším klasickým střihům a jednodílným řešením. Dámy, které hubnutí do plavek již dávno vzdaly, pak používají do vody i ke slunění jakási koupací parea, která přece jen umí úspěšněji zakrýt proporce pěstované navíc. Mnohdy však, bohužel, jsou parea elastická…
V případě pánských plavek, tamní muže střední a starší generace, asi móda koupacích šortek a dlouhých kraťasů úplně minula. Tento módní „odstup“ potvrzují i slova obchodnice s plavkami v makedonském, z popela vstávajícím letovisku, u jezera Dojran na řeckých hranicích: …“ráda bych mužům nabídla pestřejší výběr, ale ti starší se spokojí se slipovými plavkami v černé nebo modré, a mladí aktuálně trvají na trenkách nad kolena…“. Hmm, co dodat…?
A jaká je nabídka v řeckých, potažmo bulharských obchodech? Obecně nepříliš široká, poplatná stále trvající covidové nejistotě. Stánky a obchůdky v řeckých letoviscích nabízí turistům univerzální sortiment v nevelkém výběru střihů i barev. Vše Made in China 2020 a s výprodejovými cenami 6 – 9 €/ks. Dražší, většinou jednodílné plavky v kamenných obchodech často charakterizují hluboce obnažená záda s naopak rigidně zakrytým dílem předním, často ještě ozdobeným řasením, volánky nebo i všitou síťkou do dekoltu. Zde nabídka mnohdy připomíná náš tuzemský výběr konce 80.let. Je ovšem třeba zmínit, že červen je období, kdy se obchodníci na sezonu teprve připravují.
Červencová situace v několika málo navštívených bulharských městech už byla poněkud veselejší. Překvapila nás především řada obchodů a butiků s módou včetně speciálek na prádlo/plavky. Dech nám pak doslova vyrazila úroveň oblékání místních obyvatel! Okresní město, všední letní den a ulice v pravé poledne plné lidí zřetelně dbajících o svůj vzhled a svůj šatník – dívky v pouzdrových šatech, ženy v balerínkách a nízkých lodičkách, kostýmech či lehké, padnoucí a dobře vypracované konfekci. Muži ostříhaní, upravení, na sobě casual kalhoty, mokasíny, polotrička a především letní košile. Žádné univerzální kecky na všechno, beztvaré kapsáčové kraťasy nebo vytahaná, rádoby free, unisex trička. Našinci tak nemohlo nenaskočit to werichovské „šaty dělají člověka…“. Bohužel.
Konkrétně na případu Bulharska je zřetelně vidět, jak může vypadat kultura odívání v zemi, která si zachovala vlastní oděvní tvorbu, autentickou výrobu, prodejní síť a nevnutila lidem nakupovat oděvy bez zkoušení hned vedle řepy a jogurtů.  Bulharské obchody ve výkladních skříních hrdě prezentují výrobu domácích značek, a to i bez různých Czech made, Czech quality apod.
V případě kdysi tragické nabídky domácích plavek, to jsou dnes kromě umírněnějších střihů bikin i odvážnější provedení plavek jednodílných, vč. pro šicí výrobu a na zpracování náročnějších modelů (elastika s krajkou v dekoltu, složitá „spaghetti“ řešení v partiích zad a boků atp.). Na druhé straně však jsou v obchodech k vidění i modely, z nichž doslova trčí snaha o maximální možné využití vstupní metráže – viz. jednobarevné bikiny lemované paspulemi ze zjevně zbytkové metráže v plnobarevném digitálním potisku…
Věřme proto i my, že nás aktuální situace, amatérismus a pošetilost mocných nedonutí k zoufalým kompromisům a pokusme se využít současnou logisticky napjatou situaci k obnovení toho, co jsme již tady doma uměli a vraťme část lesku naší dřívější oděvní výrobě.

A l t r a  a.s.